Tento článek měl za cíl seznámit čtenáře s institutem hostujícího insolvenčního správce a s jeho významným praktickým dopadem, který nezůstal jen na teoretické rovině. Bližší informace v daném vydání Konkursních novin.
Tento článek má za cíl seznámit čtenáře s institutem hostujícího insolvenčního správce a s jeho významným praktickým dopadem, který nezůstal jen na teoretické rovině.
Právní úprava
České insolvenční právo již od jeho raných počátků zohledňuje základní svobody evropského práva – zejména svobodu volného pohybu služeb. Dosah této svobody má význam i pro činnost insolvenčního správce. V zahraničí je diskutována možnost výkonu činnosti insolvenčního správce v jiném členském státě na základě evropských svobod na teoretickém základě.
Česká právní úprava je v tomto směru významně pokroková, neboť možnost výkonu činnosti zahraničním insolvenčním správce upravuje institucionálně formou tzv. hostujícího insolvenčního správce. Hostující insolvenční správce je definován v ustanovení § 2 zákona o insolvenčních správcích jako státní příslušník členského státu Evropské unie, který vykonává činnost insolvenčního správce v jiném členském státě a má právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na území České republiky.
Jakmile hostující insolvenční správce splní formální požadavky kladené na něj jak zákonem o insolvenčních správcích, tak i zákonem o volném pohybu služeb, bude zapsán do seznamu insolvenčních správců do části určené pro hostující správce.
Praktické využití
V současné době je v České republice zapsán v seznamu insolvenčních správců jeden hostující insolvenční správce – pan Nikolaos Antoniadis, který vykonává činnost insolvenčního správce na území Spolkové republiky Německo (SRN). Ustanovování insolvenčních správců v SRN má tradici, podle které je ustanovení správce ponecháno v rukách insolvenčních soudců. Soudci sami rozhodují, komu svěří důvěru. Velké případy či případy běžících podniků jsou proto svěřovány správcům, kteří mají jen ty nejlepší výsledky. Pan Nikolaos Antoniadis takto soustavnou a pečlivou prací vybudoval kancelář, která se posledních několik let umisťuje v žebříčku předních kanceláří získávající největší případy v SRN.
Koncept hostujícího insolvenčního správce není žádnou teoretickou záležitostí. Největší význam lze spatřovat ve spojení s koncernovými pravidly, která stanovují, že v koncernu musí být ustanoven jeden insolvenční správce[1]. V dnešní době je velmi častým jevem, že koncern má rozmístěny dceřiné společnosti ve více členských státech EU. Pro Českou republiku je to běžný jev zejména u německých podniků, které zejména z důvodu hospodárnosti umísťují dceřiné společnosti i do ČR. Lze tak dosáhnout, aby hostující správce spravoval skupiny společností napříč hranicemi.
Přístup Evropské unie k úpadku skupin
Pozornost orgánů Evropské unie se při přípravě dnes již platného nařízení 2015/848 se soustředila i na problém přeshraničních kauz ve skupině společností (koncernu), neboť tato oblast byla identifikována jako mimořádně akutní, vyžadující významnou revizi[2]. Nová úprava vyjadřuje v preambuli bodu 53 preferenci jednoho správce pro celou skupinu, nicméně přípustnost tohoto postupu přizpůsobuje možnostem národních států.
Nařízení 2015/848 rozvíjí možnost řešení úpadku skupin společnosti cestou tzv. COMI[3]. Tato nepochybně užitečná konstrukce má i své stinné stránky. Možnost současné existence hlavního i sekundárního řízení vytváří nadbytečné třecí plochy, které mohou vyústit v konflikty mezi správci. Lze najít praktické příklady, kde tyto konflikty vedly k ukončení činnosti velkých podniků[4].
České řešení je ovšem natolik jednoduché, že umožňuje překlenout tento stav naprosto elegantně jedním insolvenčním správcem, který bude zaštitovat jak zahraniční mateřskou společnost, tak i českou dceřinou společnost.
Praktický příklad
Do roku 2012 úspěšně fungoval koncern JAC, který se zabýval výrobou střešních nosičů a který fungoval na území SRN a ČR. Koncern zajišťoval drtivou většinu dodávek střešních nosičů pro vozidla vyrobená v EU. Struktura vypadala následovně:
Dne 28. 6.2012 Okresní soud ve Wuppertalu vydal usnesení, kterým ustanovil insolvenčním správcem dlužníka JAC Products Europe GmbH pana Nikolaose Antoniadiese (dále jen „Mateřská společnost“). Mateřská společnost měla v Liberci svou dceřinou společnost JAC Products Czech Republic s.r.o., u které bylo 31.8.2012 taktéž zahájeno insolvenční řízení.
Jako insolvenční správce byl díky evropskému právu ustanoven jako koncernový správce dle § 25 odst. 4 insolvenčního zákona pan Nikolaos Antoniadis, který byl dříve ustanoven insolvenčním správcem Mateřské společnosti.
Koncept hostujícího správce ukázal během vedení obou insolvenčních řízení svůj smysl, neboť s investory probíhala jednání na celoevropské úrovni a těm byly nabízeny k odprodeji obě majetkové podstaty.
V minulém roce byla obě insolvenční řízení hladce ukončena. Insolvenční řízení vedené ve věci úpadku Mateřské společnosti díky velmi dobrým hospodářským předpokladům a vhodným sanačním opatřením insolvenčního správce dosáhla dokonce přebytku, tj. více než bylo třeba pro přihlášené věřitele.
Závěr
Koncept hostujícího insolvenčního správce je nejen zajímavou teoretickou koncepcí, která sklízí potlesk na evropských konferencích, ale jedná se i prakticky plně fungující a využitelný model. Hlavní přínos lze nalézt pro zákazníky, kterými v uvedeném příkladu byly automobiloví výrobci, a v konečném důsledku i zaměstnanci na území ČR. Úspěšná transformace podniku cestou přímé reorganizace nebo cestou nepřímého prodeje některému investorovi předpokládá, že bude zákazníkům garantována stabilita a předvídatelnost postupu u přeshraničních kauz v obou zemích. Tímto způsoben bude zachován životaschopný podnik a pracovní místa. Model hostujícího insolvenčního správce může v období hospodářské recese, která se již projevuje v sousedním Německu, být na území ČR dostatečnou garancí stability a zachovat tak řadu pracovních míst i přes nepřízeň na trhu.
JUDr. Jiří Voda, LL.M.
advokát a insolvenční správce
Rechtsanwalt, Insolvenzverwalter und Steuerberater
[1] § 25 odst. 4 insolvenčního zákona
[2] Spoluautor tohoto článku JUDr. Jiří Voda, LL.M. se podílel na přípravách novelizace nařízení 1346/2000 z pověření Evropské komise a Univerzity Heidelberg.
[3] Center of Main Interest – tj. kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka
[4] Takové případy lze nalézt v česko-německých či německo-polských kauzách.